Krasohlídkov-(ne)klidné městečko

Takže jsem se rozhodla psát příběh. Ale jelikož jsem neměla moc náladu na vytváření nové rodinky, rozhodla jsem se, že se pokusím zamíchat s osudy rodinek už vytvořených. Protože tyhle rodinky máme všichni, ale každá z nich má u jiného člověka jinýosud, podělím se s vámi o příběhy mých krasohlídkovských rodinek. Jen se omlouvám za zhoršenou kvalitu fotek, příště by měly být lepší.
DÍL 1. - GOTHOVI
,,Má drahá Kassandro, milý Done. Dnes se chystáte učinit jeden z největších životních kroků. Manželství, soužití s milovaným člověkem, je snad ta nejnádhernější věc na světě.....," Mortimerovi se v očích zaleskly slzy, ,,.....a pevně věřím, že budete šťastní. Nechť vás SimBůh ochrání a....."

K Donu Juanovi doléhala slova řečnícího Mortimera z velké dálky. Podíval se před sebe na rozzářený obličej Kassandry Gothové.

,ProSimBoha,' pomyslel si, ,mohla se alespoň normálně učesat, když se vdává.' V tom mu to došlo. Stojí tady, pod svatebním obloukem, na obrovské zahradě Gothových a chystá se oženit s ženou, kterou vůbec nemiluje. Ani jedna z těch dvou sexy koček odvedle, sester Calientových, se nějak nechtěla chytit, a tak ho to dohnalo k tomu, že začal flirtovat i s tou nánou Kassandrou, co se neumí ani pořádně obléct. Jistě, kdyby si ji vzal, měl by až do konce života o peníze postaráno, ne nadarmo byli Gothovi nejbohatší rodinou v Krasohlídkově, ale že by se chtěl vázat déle než na měsíc, to tedy ne. Vtom jeho úvahy přerušil zvučný hlas Mortimera: ,,.....a nyní si proto vyměňte prstýnky a polibte se!" Don se podíval do svítících Kassandřiných očí, sledoval, jak si Kassandra bere do ruky zlatý kroužek.....

.....nechal se chytit za ruku.....

a.....,,NE!" vykřikl.

,,To....já-já.....ne, nemůžu.....to-to ne.....já....." vykoktal ze sebe, vytrhl svou ruku z Kassandřiné, proběhl železnou brankou a utekl.
***********************************************************************
Začalo pršet.
Kassandřin otec a mladší bratr Alexandr šli do domu.
Déšť se pomalu proměňoval v prudký slejvák.
Ale ona ho nevnímala. Dokonce ani slzička jí neukápla.
Slejvák se stal téměř nesnesitelným.
Bloudila po zahradě, sedla si pod strom. A pak vykřikla. Možná byste čekali, že to bylo něco jako Ne!, Ty mizero!, Done! nebo Já tě milovala!, ale Kassandra Gothová ze svých úst dostala jediné slovo: ,,Mami!"

Tento výkřik konečně otevřel stavidla slz a Kassandra plakala dlouho, dlouho.....
***********************************************************************
Ten večer ležela Kassandra na posteli a četla si pojednání o nálezu jakýchsi aztéckých hrobek.

Vtom se ozvalo zaklepání na dveře a do pokoje vstoupil Mortimer.

,,Kassandro?" zeptal se potichu. ,,Hmmm," na to ona a dál se věnovala knize, ačkoliv se jí na čele objevila tenoučká vráska. ,,Kass, chtěl bych si s tebou promluvit," pokračoval její otec a zabořil se do ušáku potaženého žlutou sametovou látkou.

,,Zlato, já vím že je to pro tebe těžké, ale věř mi, Juan se pro tebe nehodil. Byl to moc velký proutník. Měla by sis najít někoho lepšího, spolehlivějšího. Co třeba takový David Snílek? Není sice zrovna nejbohatší a už má syna, ale je to vdovec, takže ví, jaké to je přijít o milovanou bytost a hned tak by tě neopustil. Navíc má o tebe nejspíš zájem."
,,Prosím tě, tati, nehraj si na dohazovačku," pronesla otráveně Kassandra a zadívala se na skříň, jen aby se pohledem nesetkala se svým otcem.

,,Ale ty se musíš vzchopit! Není to nic příjemného, když tě tvůj snoubenec opustí ve chvíli, kdy bys to čekala nejméně, ale není to věc, nad kterou bys měla do konce života truchlit! Vzpamatuj se!" rozkřikl se na ní. ,,Neřvi, Alexandr už spí. A navíc, já se o sebe umím postarat. A nejsem tak slabá, abych se nedala zase dohromady a.....tati, já na to nestačím." Poslední slova Kassandra téměř zašeptala. ,,Promiň," omlouval se její otec. ,,Nechtěl jsem na tebe křičet. No tak, pojď sem." vyzval svou dceru Mortimer, když viděl, že nemá daleko k pláči, a pevně ji objal.

,,Mám tě ráda, tati," zamumlala Kassandra do otcova ramene a následně si zkousla jazyk, aby zastavila další nával slz. ,,Já vím že to zvládneš. Věřím ti. Ale teď si jdi lehnou, jestli chceš, můžu u tebe zůstat, dokud neusneš, jako když jsi byla malinká."
,,Díky, dobrou noc." řekla Kassandra, vlezla si do postele a za chvíli spala.

Mortimer políbil svou spící dceru na čelo, potichu za sebou zavřel dveře, zhasnul na chodbě a vstoupil do ložnice. Zadíval se na portrét jeho zmizelé manželky Belly. ,,Ach, Bello, kdybys jen věděla." pomyslel si a chystal se převléct do pyžama, ale náhle se zarazil.

Nevěděl, jestli už byl tak ospalý, že začal mít slyšiny, ale jistojistě slyšel, že na něj jeho žena promluvila: ,,Mortimere, vždyť já přeci vím, co se děje. Kassandra projde ještě mnoha útrapami, které jí budou splácet její šťastné dětství." ,,Co-cože? Bello?" zašeptal Mortimer. ,,Ale jak....proč-jak to, že-že tě slyším?" ,,Dnes v noci se ti bude zdát sen. V něm najdeš klíč ke své budoucnosti a také k tomu, jak se mnou navázat kontakt. Ale lehni si na mou část postele, pod tento obraz. Miluji tě, Mortimere Gothe." pronesla Bella. Mortimer se pozorně zadíval na její obraz: Zdálo se mu to, nebo se ústa Belly malinko otevřela a oči malinko přivřely?

,,Už asi blázním." pomyslel si, ale když šel do postele, přeci jen si lehl na Bellinu půlku.

***********************************************************************
Zdál se mu sen. S Bellou se poznali na svatbě Diny Calientové. Mortimer se totiž znal s jejími rodiči a Dina si nebrala nikoho jiného než Michaela Bakaláře, bratra Belly. Viděl právě výjev, kdy Dina dortem krmila svého novomanžela, až na to, že jím nebyl Michael, ale Mortimer sám. Právě když polykal poslední sousto piškotu s cukrovou polevou, přišla k novomanželům Bella a dala jim svůj svatební dar: obálku, na níž bylo napsáno Dina+Mortimer a celá byla poseta hvězdami. Mortimerova nová žena právě přijímala gratulace od jakési copaté holčičky, a tak Mortimer ukryl obálku do vnitřní kapsy svého saka. Podíval se Belle do planoucích očí a v tom.....se celý zadýchaný probudil. Byly právě dvě hodiny ráno. Mortimer se posadil na posteli.

Věděl, že tu obálku už někdy viděl, jen si nemohl vzpomenout kdy a kde. Pomalu přešel k oknu. To, co uviděl, bylo důkazem, že dnešní noc rozhodně nebyla obyčejná.

***********************************************************************
A na závěr bych se s vámi chtěla podělit o ukázkovou fotku: naší milé Kornelii Gothové bylo na noční procházce po zahradě trochu zima, a tak se oblékla do venkovního oblečení. Já tedy nevěděla, že se i duchové převlékají.....

Hezkej začátek Já tleskám

sice mi trochu nesedí ty jejich charaktery o proti tomu jací jsou v sims ale to je detajl.
Jinak to výš, nemůžou chodit několik století v jednom oblečku musí se občas převlíknout Ha háá

mimochodem červenýho ducha jsem ještě neviděl Koukám

_________________

DÍL 2. - SLUŠNÍ
Daniel Slušný sledoval z okna, jak autobus s jeho dvěma dcerami zavírá dveře a chystá se je odvézt do školy. Za nimi v zabláceném autě seděla jeho manželka Marie, která se chystala do práce. To byla pro Daniela příležitost.

Rychle zvedl telefon a vytočil číslo své milenky. Nebyl jí nikdo jiný, než Kateřina Langerak, bývalá hospodyně u Slušných.

,,Kateřina Langerak, prosím?" ozval se v telefonu lehce afektovaný a nepřirozeně vysoký hlas. ,,Ahoj Katko, tady Dan. Holky jsou ve škole, Marie v práci.....nechtěla bys na chvilku zaskočit ke mně?" ,,K tobě vždycky." zasmála se do telefonu Kateřina. ,,Do deseti minut jsem tam." ,,Výborně." pousmál se Daniel a zavěsil.
Přemýšlel. Věděl, že Kateřina má ráda pěkné oblečení, a tak se, možná trochu neuvážlivě, převlékl do obleku.

A protože nechtěl před svou milenkou vypadat jako buran, otevřel si kelímek s gelem a téměř polovinu si ho vypatlal na své zrzavé vlasy.

Bude se Kateřině líbit? Pevně věřil, že ano. Vzpomněl si, že Katka miluje hudbu, a tak ještě zapnul rádio.

Domem se rozezněly latinsko-americké rytmy a Daniel si připadal nervózní jak před prvním rande, když mu bylo 11. Jmenovala se Carmina, byla to napůl černoška a chodila s Danielem do třídy. Nechala se pozvat do kina, ale jak se později ukázalo, udělala to jen proto, že se jí líbil jeden Danův kamarád a ona o něm chtěla zjistit co nejvíc. Vtom se ozval domovní zvonek, Daniel si upravil motýlka a vydal se vstříct své milované.

,,Katko!" vykřikl a políbil ji uprostřed dveří. ,,Ahoj Dane." usmála se na něj a veešla do domu.

,,Proč máš na sobě to oblečení uklízečky?" zeptal se jí Daniel. ,,Aby si lidi nemysleli, že k tobě chodím z jiných důvodů než z těch ,uklízečských'. A navíc, to není žádné ,oblečení uklízečky', ale ,hospodyňský stejnokroj'" ,,No jo, promiň." zamručel a chtěl jí omluvně políbit na tvář, ale Kateřina se na něj vrhla. ,,Tak tahle ty na mě?" zeptal se jí asi po třech minutách a povytáhl obočí Dan. ,,No, jak myslíš. Kdo chce kam, pomozme mu tam." A Daniel přesně věděl, kam Katka chce.

Vzali to s krátkou zastávkou na sedačce v obýváku a pak už rovnou do postele.

Leželi zemdlele v posteli, když padl Danovi pohled na starodávné hodiny naproti postele.

,,Katko!" řekl poplašeným hlasem a vystřelil z postele. ,,Vztávej, za necelou hodinu jsou doma Adéla s Lenkou a ještě musíme najít ty tvé kraječky a....." ,,Do háje." zaklela Kateřina a zatímco Daniel stlal, snažila se nějak upravit.

,,Sakra, Dane, kde mám to oblečení?" ,,Já nevím kam jsem ho hodil. Víš co? Podívej se do skříně a vezmi si něco Mariiného. Třeba takovou starou červenou teplákovku, ty už stejně skoro nenosí." ,,Tak jo." zabručela kateřina, i když nebyla moc nadšená z toho, že má nosit oblečení po ženě asi dvakrát tak široké a o hlavu menší.

,,No vidíš, jak ti sekne." ušklíbl se Dan. ,,Ale teď už běž." dodal, letmo jí políbil a Kateřina běžela domů.

Sotvaco se Daniel rozhodl, že se bude chovat úplně normálně a udělá si oběd, zastavil před domem žlutý autobus.

,,Ahoj tati!" zavolala jeho dcera Adéla na otce. ,,Nazdar!" odpověděl Dan z kuchyně a dál se věnoval mazání sendvičů. Za Adélou vešla do domu i druhá dcera, Lenka. Zamířila do svého pokoje, hodila domácí úkoly na stůl a poté se svalila dole v obýváku u televize. Zanedlouho po ní tam přišla i její sestra. Daniel slyšel, jak s někým telefonuje a Lenka při tom schválně dala televizi hlasitěji, aby její dvojče neslyšelo.

***********************************************************************
Adéla vyběhla do schodů. Za půl hodiny se tu pro ní zastaví Milan a ona musí vypadat skvěle!

Tak, nejdřív oblečení, v těhlech zelených šatech zůstat nemůže. Vyzkošela všechno oblečeí, co měla ve skříni, od sportovního přes slaďounký až k elegantímu stylu a nakonec se rozhodla pro upnuté černé minišaty. Nevěděla, kam půjdou, ale Milan říkal, ať se oblékne spíš slušněji.

Po oblečení přišel na řadu obličej a vlasy. Zvolila zelené stíny, řasenku a vlasy si učesala po čínském vzoru. No, jak vypadám?

***********************************************************************
Mezitím, co se Adéla krášlila, rozhodla se Lenka zavolat svému příteli, Ondřejovi. Slíbil, že za pět minut za ní přijde a někam půjdou.

***********************************************************************
U dveří se ozval zvonek a tam stáli Milan a Ondřej, shodou okolností přišli ve stejnou chvíli. ,,Jdu ven!" křikla ve dveřích Adéla, pozdravila se s Ondrou, vzala se za ruku s Milanem a odešla. ,,Jdu ven!" zavolala na svého otce i Lenka a chystala se odejít, jenže Daniel ji zarazil.

,,To tedy nejdeš, slečinko." utrhl se na ní. ,,A proč ne?" prskala zlostí Lenka. ,,Když může Adéla, můžu i já." ,,To tedy nemůžeš." ,,Ale PROČ?!" zakřičela Lenka. ,,Protože.....protože Adéla má lepší známky, pilně se učí a tak si zaslouží nějakou zábavu. Kdežto ty se jen poflakuješ. Prostě nikam nejdeš. A ty zmiz!" otočil se Dan na Ondru, který se omluvně podíval na Lenku a raději zdrhnul. Věděl, že když se Daniel dostane do ráže, jen máloco ho zastaví.

Lenka vyběhla na zahradu. Posadila se na houpačku, kterou jako malá zbožňovala. Milovala ten pocit, že létá, že se může odprostit od všech problémů.

Zavřela oči. Svět je tak nespravedlivý. Proč ji všichni kromě Ondry a možná matky tak nesnáší? Ona věděla, co vězí za Adélinýma dobrýma známkama. Nataša Lavsová. Holka, kterou všichni ve třídě, kromě Lenky, prostě zbožňovali a podlézali jí. Vtíravým, avšak nenápadným způsobem všem dokázala podstrčit své myšlenky a ostatní ji uctívali jako bohyni. Ale ona nejenže byla oblíbená, ona byla i chytrá. A Adéla seděla čirou náhodoou téměř při každé písemce vedle ní, takže neměla problém opisovat. A jen proto, že ona, Lenka, je takový outsider, nemůže ani chodit ven. Lence se v očích zaleskly slzy. Ne, nebude brečet. Ukáže otci i všem ostatním, že není tak tupá, jak si myslí. Zvedla se z houpačky, vyběhla po schodech a vstoupila do svého pokoje.

Pohled jí padl na červený sešit na stole. Sedla si a vytáhla propisku. ,Já vám ukážu.' pomyslela si a pustila se do úkolů.

Jé, moc hezký příběh, dobře se čte. Líbí. Mrk

Je to bomba,

fakt, moc krasne se to cte a je to zajimave Respekt

_________________
můj příběh Ledový král